Hledání v registru spolků, v dobovém tisku, v pamětních knihách královského města Slaný, přineslo výsledky. Přínosem jsou i vzpomínky na nezapomenutelnou spolupráci s dnes již nežijícími přáteli chovateli, vzácnými a čestnými lidmi, kteří nám předávali své zkušenosti a jejichž odkaz se snažíme naplňovat. Získali jsme cenné podklady pro zápisy do pamětní knihy naší ZO. Některé z nich zde uvedeme ve stručném podání.

 

Dne 5.11.1942 byl zaregistrován "Spolek chovatelů výstavních a užitkových holubů pro Slaný a okolí".

Odpovědní funkcionáři:

Šváb Břetislav, předseda 1942 - 1946, 1949, 1950

Veselý Ota, jednatel 1949

Knotek Alois, jednatel 1950

Roll Jaroslav, pokladník 1949

 

Spolek zanikl po vydání zákona 68/1958Sb.

 

Břetislav Šváb se vrací do původního spolku a v r.1956 přebírá znovu funkci předsedy.

Od 30.dubna do 2.května 1937 konána ve Slaném výstava holubů, drůbeže a exotického ptactva.

Rok 1942, květen, strana 123: Klub pro zvelebení racionálního chovu králíků, holubů a drůbeže pro Slaný a okolí měl 560 členů.

Rok 1943, květen, strana 164:

Klub pro zvelebení racionálního chovu králíků, holubů a drůbeže pro Slaný a okolí pořádal od počátku května čtrnáctidenní trhy na chovné a odchované králíky. Chov králíků se nesmírně rozšířil, je to jediné maso, které bylo možno volně koupit.

 

Okupace - protektorát Böhmen und Mähren

Ztratili jsme pohraniční oblasti "Sudety". 15.března 1939 zbytek čs. státu obsazen německými vojsky.

Nastaly krušné dny pro naše občany. Začala platit nařízení Říše, která omezovala a postihovala každého, tedy i chovatele. Všechna chovaná zvířata musela být evidována, počet chovaných zvířat byl omezován, byly stanoveny dodávky vajec, medu, sádla a krupónů z domácích zabíjaček. Vysoké povinné dodávky obilí, brambor, masa a mléka byly všeobecně platné. Bylo provedeno povinné hlášení a sčítání králíků, holubů a drůbeže. Každý chovatel musel být členem "Spolků" a průběžně hlásit stavy chovaných zvířat. Byl vyhlášen zákaz chovu králíků ve městech. Chovatelé soustředili svou činnost na práci v domácích chovech. Na 1 slepici byla stanovena povinná dodávka 65 vajec, na nosnou kachnu 30 vajec, na zakrslou drůbež 50 vajec. Stále byla zpřísňována nařízení omezující chov drobných zvířat.

Po roce 1945 docházelo k různým změnám v územním rozdělení, měnily se hranice okresů. Reorganizací k l.červenci 1960 byl okres Slaný zrušen a spojen s dosavadním okresem Kladno.

Docházelo i ke změnám v chovatelských organizacích.

 

 

Historie pokračuje

Dříve byly konány výstavy chovatelů jednou za rok. Byly pořádány na různých místech: v restauraci Hamburk, v sokolovně ve Kvíčku, v hostinci u Přemysla v Havířské ulici a pod. Tato stanoviště nebyla příliš vhodná pro prezentaci zvířat. Byl zde nedostatek místa a prostou. a hlavně nedostatek světla. Později bylo přeneseno pořádání chovatelských výstav do areálu zemědělské školy na Hlaváčkově náměstí. Tam byly příznivé podmínky ve všech směrech. jak z hlediska prostoru, tak i z hlediska návštěvnosti. Na dvoře byla vystavována drůbež, holubi a králíci, exoti a akvária pak v učebnách ve školní budově. K dispozici byla i místnost pro pořadatele v domku na dvoře. Výhodné bylo umístění výstavy blízko nemocnice, kam chodili lidé na návštěvy a současně zašli navštívit výstavu.

V zemědělské škole vznikl  Zoo koutek.

Původně byl určen pro žáky školy, kteří školu navštěvovali a bydleli v domově mládeže, pro jejich zájmovou činnost, v době mimo vyučování.

Na začátku to byla akvária s rybičkami, terária s myškami, křečky a dalšími zvířaty. Do školy byla také přinášena zvířata, která byla v přírodě zraněna nebo potřebovala ošetření. Zde se jim dostávalo potřebné péče a žáci se o ně starali pod vedením výchovných pracovníků a učitelů, za odborné rady a pomoci veterinárního lékaře, který na škole vyučoval zvěrolékařství. Spolupracovali i někteří členové ZO ČSCH Slaný, která převzala nad Zoo koutkem patronát. Byl zaveden chov holubů, králíků, nutrií a exotů. Byly vybudovány voliéry s okrasnými bažanty. Ve školní zahradě se objevila srna, která při sklizňových pracích utrpěla úraz a chyběla jí část nohy. K velkému překvapení došlo, když přivedla na svět roztomilého smečka. Uzdravená zvířata byla vrácena zpět do přírody, ale některá nebyla schopna v přírodě přežít, tak zůstávala ve škole.

Počet zvířat se zvětšoval, chyběl potřebný prostor. Hledalo se řešení. Když v klášteře a přilehlé zahradě bylo zrušeno nápravné zařízení, byla zahrada vhodným prostředím pro přestěhování ZOO koutku ze školy.

Jednání s Městským národním výborem bylo úspěšné. Byl zřízen "Koutek živé přírody" jako kulturně osvětové zařízení MěstNV. Začalo se s budováním klecí, voliér a úpravou dalších zařízení pro zvířata, pro  jejich chov. Zvířata byla postupně stěhována ze školy do nových prostor a postupně doplňována.

Budování KŽP se zúčastňovali nejen žáci a učitelé. Nadále trval patronát a spolupráce zo ČSCH. Přicházeli i někteří nadšení obyvatelé z města, většinou chovatelé drobných zvířat dospělí i mládež.

Zakládajícími členy KŽP byli:

Jiří Pruskavec, Václav Jílek, Břetislav Šváb, Josef Kakos, Jaroslav Kejkrt, Karel Štola, Jiří Pauzer s manželkou, Čeněk Frič z řad mládeže to byli bratři Hortové, bratři Frycovi a řada dalších.

Zařízení se budovalo svépomocí, za podpory n.p. ČKD a jeho ředitelů, pana Sedláka a pana Matouška, ale i dalších podniků z města a okolí. Nová zvířata byla získávána darem nebo levným nákupem. Ředitel ČKD věnoval KŽP malého medvěda brtníka Burju, kterého dostal darem při služební cestě do SSSR. Dalšího medvěda jsme získali i výhodnou koupí od Čs. cirkusů z jejich zimoviště v Horních Počernicích. Zde jsme také levně koupili velbloudici Fatimu a opičáka Matesa, který salutova1. Cirkus Hungaria při svém hostování ve Slaném nám daroval zde narozené mládě vlka a slečna Jiskra byla úspěšně odchována na mléce, kašičce a mas holoubat. Přibyli nám oslíci, narodil se zde malý oslíček i opičky měly přírůstek do rodiny Narodili se zde malí daňci rodičům z parku ve Veltrusích. Dařilo se zde exotickému ptactvu okrasným bažantům. Ve velké voliéře žili dravci, kteří se nebyli schopni vrátit  do přírody stejně tak čáp s poškozeným křídlem klapal zobákem, na sluníčku se vyhříval jezevec, mýval dikobrazi a liška obecná a stříbrná. Na svém hřbetu vozila děti klisnička pony nebo také v lehkém kočárku ty nejmenší.

Svépomocí byl postaven pavilónek pro opice, exoty a akvária.  Koutek živé přírody - naše malá zoologická zahrada - byl pravidelným cílem vycházek návštěv maminek s dětmi. Starší děti už přicházely samy, ale i starší občané, hojně pak důchodci, byli pravidelnými návštěvníky. Bylo zde možno posedět v klidu na lavičkách odpočinout si a těšit se pohledem na živá zvířata.

Bohužel i ve městě se našli lidé, kteří KŽP nepřáli. Zpočátku práce s obsluhou a krmení byl vykonávány svépomocí a zdarma vpředu uvedenými nadšenci. Později byli získáni pro obsluhu zvířat občané, kteří od MěstNV dostávali odměnu za práci, ale nadále jim pomáhali zdarma dobrovolníci. Od lidí, kteří KŽP nepřáli, přicházely pomluvy a neoprávněná kritik Bylo tvrzeno, že jsou zde zvířata vězněna, že se jim špatně vede, že strádají a je jim ubližováno. Všechna tato tvrzení bylo možno vyvrátit tím, že jsou zvířata v dobré kondici mají dostatek potravy, dbá se o čistotu a o dostatečnou péči. Potvrzovaly to pravidelné veterinámí kontroly a nejdůležitějším faktem byla skutečnost, že většina zvířat zde chovaných měla svá mláďata.

Neustávající pomluvy, kritika a nátlakové akce vedly k tomu, že dobrovolní pracovníci by znechuceni a odcházeli. V důsledku této situace byl KŽP zrušen. Po zrušení KŽP jednala ZO ČSCH s MěstNV o propůjčení zahrady v klášteře pro konání chovatelských výstav. Jednání bylo úspěšné. Chovatelé dostali souhlas k využívání zahrady a dřívějších zařízení KŽP Převzali na sebe povinnost starat se o údržbu zahrady, pravidelné kosení apod. Tím získala ZO ČSCH ve Slaném vynikající podmínky pro pořádání svých výstav.Výstavy se začaly konat dvakrát v roce, v květnu a v září. Tyto výhodné podmínky vydržely až do r.1989.

S ohledem na požadavek vrácení budovy kláštera a zahrady církvi, chovatelé klášterní zahradu opustili. Chovatelé stáli před problémem, jak vyřešit situaci. Bylo třeba najít nvé stanoviště pro činnost.

Bylo zahájeno jednání s MěstNV a s Modelářským střediskem ve Smečenské ulici. Byl dán souhlas k pronájmu části prostorů modelářského střediska pro potřeby konání chovatelských výstav a k postavení stavebních buněk pro potřebný provoz chovatelů. Smlouva by podepsána l.července 1990. Byly zakoupeny a ještě do konce roku postaveny stavební buňky pro kuchyňku, schůzovou místnost, pro vystavování exotů a pro vystavování akvarijních ryb. Vybudováno bylo i skladiště pro uložení klecí a materiálu ZO ČSCH.

 

I na novém působišti se začaly konat výstavy 2x ročně, stejně tak úspěšně jak dříve v KŽP.

 

 

 

 

Členská základna  ZO ČSCH Slaný

Počet členů se v minulosti měnil. Nejsou sice přímé písemné doklady o počtu členů v minulosti v jednotlivých letech. Zajímavý je zápis v pamětní knize města Slaného z rol 1942, kde se udává, že "Klub králíkářský" měl 560 členů, což svědčí o velkém zájmu o chov králíků v době okupace.

Později počet členů kolísal zpočátku kolem 50, pak stoupal na maximum 140 - 150 členů, kdy pro členy byly poskytovány výhody v přídělu krmiva.

Došlo také k diferenciaci v rozdělení chovatelů do odborností - králíkáři, holubáři, drůbežáři a  řada dalších. Mnozí chovatelé chovali současně několik druhů zvířat. Chovatelé poštovních holubů odešli do SVAZARMU, stejně tak chovatelé tzv. služebních plemen psů, kde mají svou specializovanou organizaci.

 

Nově se hlásili akvaristé, teraristé a chovatelé exotického ptactva. Počet členů však nebyl vždy rozhodující. Mnozí chovatelé se stali členy organizace jen proto, aby mohli využívat výhod plynoucích ze členství, např. příděl krmiv nebo potvrzení členství pro prodej štěňat u chovatelů psů. Horší už to bylo s ochotou aktivně pracovat pro organizaci. Když pak zjistili, že ze členství nevyplývají jen výhody, ale také povinnosti, členství rušili.

 

Evidovaný počet členů bohužel nikdy nepředstavoval počet aktivně pracujících členů, kterých je vždy podstatně méně. Po roce 1989 došlo k velkému poklesu členů a zůstali jen ti, kteří mají o chovatelství opravdový zájem a jsou ochotni v organizaci pracovat.

Pro rok

                           1996 v zákl.organizaci  je     42 členů

                           1998 v zákl.organizaci  je     35 členů

                           1999 v zákl.organizaci  je     40členů

                           2000 v zákl.organizaci  je     46 členů

                           2001 v zákl.organizaci  je     48 členů.

                           2002 v zákl.organizaci  je      50 členů

                           2003 v zákl.organizaci  je      45 členů

                           2004 v zákl.organizaci  je      49 členů

                           2005 v zákl.organizaci  je      53 členů

                           2006  v zákl.organizaci  je    52 členů

                           2007 v zákl.organizaci  je     52 členů

                           2008 v zákl.organizaci  je     47 členů

                           2009 v zákl.organizaci  je     43 členů 

                           2010  v zákl.organizaci je     50 členů 

                           2011  v zákl.organizaci je     43 členů    .

Z dnes již nežijících významných a úspěšných chovatelů si připomeňme:

Šváb Břetislav, řídicí učitel, šlechtitel holubů voláčů rousných, zakladatel a aktivní člen organizace i KŽP.

Fiala Antonín, šlechtitel moravských pštrosů.

Pruskavec Jiří, všestranný chovatel exotů, drůbeže, králíků, zakladatel KŽP.

Pěknice Vladimír, chovatel drůbeže, aktivní člen KŽP, pěstitel orchidejí.

Ringler Jaroslav, úspěšný králíkář, obětavý funkcionář.

Loněk Miloš, všestranný chovatel H, K, D a E, obětavý funkcionář.

Manž. Josef a Milada Procházkovi, obětaví členové a funkcionáři, všestranní chovatelé holubů, králíků, drůbeže a exotů.

Jedlička Zdeněk, traktorista, holubář, drůbežář i králíkář.

Řebíček Miloslav, dílenský učitel, šlechtitel slezské barevnohlávky.

Veselý Ota, učitel hudby, šlechtil římany.

Jeřábek Jaroslav, skladník, významný chovatel belgických. obrů a holubů 

 

Nelze všechny vyjmenovat, ale připomeňme ještě:

 

Václava Sýkoru ze Slaného, Václava Beznosku z Vítova, Václava Císaře ze Pcher, Jaroslava Jandu z Vinařic, Ladislava Jelena z Luníkova, Zdeňka Haina z Bakova, Bohumila Kozáka z Luníkova, Otu Říhu ze Slaného, Josefa Houlíka ze Slaného, Karla Slezáka z Knovíze, Bohumila Reicha ze Slaného.

 

Nesmíme zapomenout na Antonína Lukáše z Řisut, všestranného a poctivého chovatele.

Stejně tak si připomeňme úspěšného chovatele exotú a obětavého funkcionáře Pavla Tomeše .

 

Novotný Josef zemřel 11.6.2007 - dlouholetý člen ZO,registrátor ZO a OO KD, chovatel králíků Činčil velkých (člen klubu), Angor a Kastorexů

Hnízdil Josef zemřel ve 7.6.2008 ve věku 98 let - dlouholetý člen u funkcionář jak ZO tak i OO Kladno, chovatel králíků.

Novák Jaroslav zemřel v květnu 2009 - chovatel akvarijních ryb, dlouholetý vedoucí akvaristů.

                    V roce 2010 zemřeli 16.2  př. Václav Jílek - řed. zem. školy, kronikář ZO a 22.2.př. Vladimír Rössler

        chovatel  králíků a pokladník ZO.
     

(čerpáno z kroniky ZO ČSCH Slaný, zpracované kronikářem př.Jílkem  za což mu patří náš dík)

 

Vzpomínky př. Jiřího Schönfeldera na výroční schůzi (27.2.2010) u příležitosti 85 let založení Slánské organizace.

 

      ZO Slaný se  5. ledna 1970 rozloučila s Břetislavem Švábem, která zemřel ve věku 70 let. Byl zakládajícím členem organizace ve Slaném a od r. 1926 neúnavně pracoval jako organizátor, rádce, učitel a vynikající odborník. Byl dlouholetým aktivním předsedou organizace, v poslední době čestným předsedou. Jako učitel předával zkušenosti mladým i starším, přednášel na besedách s odbornou tematikou a psal do odborných časopisů. Zůstalo po něm velké dílo. Chovatelé na něj budou vždy s úctou vzpomínat.

 Tolik je ve stručnosti z nekrologu v časopisu Chovatel. Na rozloučení jsem  byl také.

     Ještě nyní po čtyřiceti letech od skonu tohoto vzácného a upřímného člověka tomu není jinak. Seděl jsem s ním v předsednictvu Středočeského krajského výboru, v jehož čele stál také tehdy vynikající funkcionář pří. Václav Huml z Lužné z Rakovníka. Šváb  byl místopředsedou Kraje již za Míška od roku 1957. Za mého předsedování v OO v Kladně byl i předsedou okresní odborné komise chovatelů holubů. Já osobně jsem ho dvakrát využil jako  tlumočníka při setkání německých přátel z Thumu v mé mateřské organizaci v Olovnici.

     Několikrát jsem byl jeho hostem  nejen na jeho holubníku, ale i v jeho bytě,  kam nebral každého, byla to pro mě velká pocta,  bylo tam velké množství obrazů nejen jeho, ale především Slavíčka. Starý pan důchodce dokonce byl plátcem tehdy milionářské daně.

     Starého pana Švába si velmi vážil i samotný J. Kubart, pozdější dlouholetý a také dosud nejlepší předseda Svazu, který o něm napsal – cituji: patřil spíše k starší gardě funkcionářů a posuzovatelů. Nebylo to, ale způsobeno jen věkem, jako spíše tím, že byl chovatelským funkcionářem tak říkajíc odmalička. S velkým zaujetím dovedl vyprávět o svém chovu českých voláčů sedlatých rousných, obhajoval naše poznatky o původu tohoto plemene holubů a tyto poznatky a své dlouholeté zkušenosti předávat i ostatním. Nezapřel přitom své učitelské povolání, protože své zkušenosti  vždy předával a mladé učil způsobem pedagogicky dobře promyšleným a působivým. Rychle pochopil i správnost úsilí o nalezení nového způsobu oceňování holubů na výstavách. Také bych vyzdvihl i jeho schopnosti a výsledky, kterých dosahoval jako funkcionář v základních tak i vyšších článcích svazu.

      Již v roce založení se konala o vánočních svátcích první výstava, ne jinak tomu bylo i o rok později v roce 1926 – to byl výstavě zasvěcen i štědrý večer a končilo se 27. prosince tedy den po Štěpánu – organizace již měla  60 členů. To byla oběť, o které se nám nyní ani nezdá.   

   Mezi vynikající slánské holubáře nepochybně patřil chovatel římanů zejména bílých a modrých pan Otta Veselý. Jeho chov byl znám i v zahraničí. Za rok po komunistickém puči jeho chov poctil návštěvou i vynikající švédský holubář Bertil Harrison, který jeho chov označil za výborný.

     Na londě měl obchod s  spotřebním zbožím další holubář pštrosař, který miloval červenou barvu s leskem, funkcionář sboru posuzovatelů holubů – také jednatel Antonín Fiala, který nechyběl na žádné velké výstavě .

   Slánští králíkáři patřili do Zelenkové župy a později celá organizace v poválečném období do okresní pobočky Jednoty ve Slaném jejímž předsedou byl nezapomenutelný František Zelenka ze Zlonic.

     Také jeho mám v živé paměti včetně rozloučení na místním hřbitově a promluvě pánů K. Svačiny, V. Míška a F. Maříka. Rád vzpomínám např. Erbena  z Kvíčku, p. Ringléra ze Slaného oba výborní chovatelů belgických obrů. Nebo chovatele Kovaříka ze Studněvse, měl kastorexe a modré pštrosy. Vynikající kamarád a člověk do nepohody, který nezradil žádnou partu, byl králíkář, posuzovatel a také exotář Vašek Sýkora.

    Nemohu jinak než jmenovat chovatele a funkcionáře Josef Hnízdila st. a jeho syna. Vždyť u nich jsem byl na reportáži s redakcí časopisu Chovatel pí. Zvolskou a fotografkou H. Šolínovou. Teprve při této příležitosti si člověk uvědomí jak ten čas letí, byl to před více než 35 lety. Právě letos v květnu bývala vedoucí redaktorka oslaví svou 80.  Reportáže se uskutečnili třeba u př. Hory v Ledcích, J. Mrzílka v Beřovicích a nebo v Řisutech na statku u chovatele srnčích koz. Jméno mě vypadlo.

     V měsíci  říjnu to bude již 24 let co natáčela ČST u Hnízdilů 10. minutový pořad Specializujeme se na chov – užitkových plemen holubů.

     Vzpomínám i na p. Ing. Kakose, či Josefa Procházku a jeho výborné anglické dragouny, ale i př. Jos. Novotného jeho velké činčily a modré vídeňáky, Z. Vozába a celou řadu Vašich členů, jakož i na natáčení filmu Chov králíků z roku 1969, kdy jedna sekvence byla pořízena za přispění ředitele Zemědělské školy p. Jílka v učebně a na dvoře chovatelského zařízení místního chovatelského kroužku mladých.

     Musím připomenout i konkurz ČST do pořadu Osmička pro starší mládež, kde se na druhém místě umístil Váš mladý chovatel Jenda Pešula, Přednost byla dána děvčeti Regině Valachové z Roštína, a to jen proto, že v ostatních oborech bylo málo děvčat. jen slabou záplatou pro Jendu bylo vystoupení v Kalendáři s pozvánkou na NV mladých králíků.

    Nezapomenutelné jsou pro mě Vaše výstavy – snad moje první byla v zimě v hospodě U Přemysla (1958) tam jsem i adeptoval u posuzovatele  králíků Václava Péma. Dále to .... účast na výstavách v zahradě restaurace Hamburk, nebo na sále snad Sokolovně v Kvíčku – okresní soutěžní výstava, na nádvoří Zemědělské školy, dále v pěkném prostředí Klášterní zahrady, včetně ZOO koutku a zejména v posledních letech v areálu modelářského střediska, kde máte i své zázemí.  Rád jsem vítal Vaše členy na  výstavách v Olovnici a také na trzích chovné drůbeže. Na závěr poděkování s přáním všeho dobrého do dalších let nejen organizaci, ale i jejím členům.

     Když jsem připomenul králíkářskou okresní soutěžní výstavu v Kvíčku, tak musím připomenout, že tato akce se stala odrazovým můstkem pro konání soutěžních výstav v okrese. Odděleně byla ještě konána holubářská akce v restauraci Na Veverce v Brandýsku. To se psal rok 1972.

   Letos v prosinci to bude 35 let,  co se uskutečnila okresní soutěžní výstava společná králíků, holubů a drůbeže ve Velvarech.

     Vstup do těchto každoročních akcí – nebyl právě šťastný – hala ve Velvarech dne 12. prosince lehla popelem. Tehdy v ní přišlo o nejlepší zvířata 14 vystavujících organizací Kladenska, včetně Vaší ZO. Uhořelo nebo se udusilo přes 600 zvířat. Na této výstavě se vaše organizace umístila  s drůbeží na 8. místě, v odbornosti chovatelů holubů se o šesté místo dělila Vaše organizace s organizací Kladenskou. expozice králíků skončila na 7 místě. Tato výstava jakož i další v Olovnici byla zajímavá tím, že každá organizace vstavovala v oddělené kóji. Vaši chovatelé holubů nejlepšího umístění dosáhli v roce 1979, ziskem I. místa v okrese s průměrnou klasifikací holubů 93,60 bodu.

     V té době také na Kladensku přibývalo plemenných chovů holubů, bylo jich šestnáct z toho Vaši členové jich měli šest a to Hnízdil ml. – říman bílý, Hnízdil stl. – říman hnědopruhý, L. Hora – německý výstavní černopruhý, V. král – pštros červený, M. Loněk – pštros černý šupinatý, Vl. Petřík – stavák stříbřitý pruhový. Řada z Vás reprezentovala na soutěžních výstavách Intertau.

     Po sametové revoluci v roce 1989 se organizace za přispění Svazu zmohla na vybudování svého zázemí v modelářském středisku.

   Vzpomínky př. Jiřího Schönfeldera na výroční schůzi (27.2.2010) u příležitosti 85 let založení Slánské organizace.

      ZO Slaný se  5. ledna 1970 rozloučila s Břetislavem Švábem, která zemřel ve věku 70 let. Byl zakládajícím členem organizace ve Slaném a od r. 1926 neúnavně pracoval jako organizátor, rádce, učitel a vynikající odborník. Byl dlouholetým aktivním předsedou organizace, v poslední době čestným předsedou. Jako učitel předával zkušenosti mladým i starším, přednášel na besedách s odbornou tematikou a psal do odborných časopisů. Zůstalo po něm velké dílo. Chovatelé na něj budou vždy s úctou vzpomínat.

      Tolik je ve stručnosti z nekrologu v časopisu Chovatel. Na rozloučení jsem  byl také.

   Ještě nyní po čtyřiceti letech od skonu tohoto vzácného a upřímného člověka tomu není jinak. Seděl jsem s ním v předsednictvu Středočeského krajského výboru, v jehož čele stál také tehdy vynikající funkcionář pří. Václav Huml z Lužné z Rakovníka. Šváb  byl místopředsedou Kraje již za Míška od roku 1957. Za mého předsedování v OO v Kladně byl i předsedou okresní odborné komise chovatelů holubů. Já osobně jsem ho dvakrát využil jako  tlumočníka při setkání německých přátel z Thumu v mé mateřské organizaci v Olovnici.

      Několikrát jsem byl jeho hostem  nejen na jeho holubníku, ale i v jeho bytě,  kam nebral každého, byla to pro mě velká pocta,  bylo tam velké množství obrazů nejen jeho, ale především Slavíčka. Starý pan důchodce dokonce byl plátcem tehdy milionářské daně.

    Starého pana Švába si velmi vážil i samotný J. Kubart, pozdější dlouholetý a také dosud nejlepší předseda Svazu, který o něm napsal – cituji: patřil spíše k starší gardě funkcionářů a posuzovatelů. Nebylo to, ale způsobeno jen věkem, jako spíše tím, že byl chovatelským funkcionářem tak říkajíc odmalička. S velkým zaujetím dovedl vyprávět o svém chovu českých voláčů sedlatých rousných, obhajoval naše poznatky o původu tohoto plemene holubů a tyto poznatky a své dlouholeté zkušenosti předávat i ostatním. Nezapřel přitom své učitelské povolání, protože své zkušenosti  vždy předával a mladé učil způsobem pedagogicky dobře promyšleným a působivým. Rychle pochopil i správnost úsilí o nalezení nového způsobu oceňování holubů na výstavách. Také bych vyzdvihl i jeho schopnosti a výsledky, kterých dosahoval jako funkcionář v základních tak i vyšších článcích svazu.

     Již v roce založení se konala o vánočních svátcích první výstava, ne jinak tomu bylo i o rok později v roce 1926 – to byl výstavě zasvěcen i štědrý večer a končilo se 27. prosince tedy den po Štěpánu – organizace již měla  60 členů. To byla oběť, o které se nám nyní ani nezdá.

    Mezi vynikající slánské holubáře nepochybně patřil chovatel římanů zejména bílých a modrých pan Otta Veselý. Jeho chov byl znám i v zahraničí. Za rok po komunistickém puči jeho chov poctil návštěvou i vynikající švédský holubář Bertil Harrison, který jeho chov označil za výborný.

    Na londě měl obchod s  spotřebním zbožím další holubář pštrosař, který miloval červenou barvu s leskem, funkcionář sboru posuzovatelů holubů – také jednatel Antonín Fiala, který nechyběl na žádné velké výstavě .

  Slánští králíkáři patřili do Zelenkové župy a později celá organizace v poválečném období do okresní pobočky Jednoty ve Slaném jejímž předsedou byl nezapomenutelný František Zelenka ze Zlonic.

     Také jeho mám v živé paměti včetně rozloučení na místním hřbitově a promluvě pánů K. Svačiny, V. Míška a F. Maříka. Rád vzpomínám např. Erbena  z Kvíčku, p. Ringléra ze Slaného oba výborní chovatelů belgických obrů. Nebo chovatele Kovaříka ze Studněvse, měl kastorexe a modré pštrosy. Vynikající kamarád a člověk do nepohody, který nezradil žádnou partu, byl králíkář, posuzovatel a také exotář Vašek Sýkora.

   Nemohu jinak než jmenovat chovatele a funkcionáře Josef Hnízdila st. a jeho syna. Vždyť u nich jsem byl na reportáži s redakcí časopisu Chovatel pí. Zvolskou a fotografkou H. Šolínovou. Teprve při této příležitosti si člověk uvědomí jak ten čas letí, byl to před více než 35 lety. Právě letos v květnu bývala vedoucí redaktorka oslaví svou 80.  Reportáže se uskutečnili třeba u př. Hory v Ledcích, J. Mrzílka v Beřovicích a nebo v Řisutech na statku u chovatele srnčích koz. Jméno mě vypadlo.

    V měsíci  říjnu to bude již 24 let co natáčela ČST u Hnízdilů 10. minutový pořad Specializujeme se na chov – užitkových plemen holubů.

     Vzpomínám i na p. Ing. Kakose, či Josefa Procházku a jeho výborné anglické dragouny, ale i př. Jos. Novotného jeho velké činčily a modré vídeňáky, Z. Vozába a celou řadu Vašich členů, jakož i na natáčení filmu Chov králíků z roku 1969, kdy jedna sekvence byla pořízena za přispění ředitele Zemědělské školy p. Jílka v učebně a na dvoře chovatelského zařízení místního chovatelského kroužku mladých.

    Musím připomenout i konkurz ČST do pořadu Osmička pro starší mládež, kde se na druhém místě umístil Váš mladý chovatel Jenda Pešula, Přednost byla dána děvčeti Regině Valachové z Roštína, a to jen proto, že v ostatních oborech bylo málo děvčat. jen slabou záplatou pro Jendu bylo vystoupení v Kalendáři s pozvánkou na NV mladých králíků.

    Nezapomenutelné jsou pro mě Vaše výstavy – snad moje první byla v zimě v hospodě U Přemysla (1958) tam jsem i adeptoval u posuzovatele  králíků Václava Péma. Dále to .... účast na výstavách v zahradě restaurace Hamburk, nebo na sále snad Sokolovně v Kvíčku – okresní soutěžní výstava, na nádvoří Zemědělské školy, dále v pěkném prostředí Klášterní zahrady, včetně ZOO koutku a zejména v posledních letech v areálu modelářského střediska, kde máte i své zázemí.  Rád jsem vítal Vaše členy na  výstavách v Olovnici a také na trzích chovné drůbeže. Na závěr poděkování s přáním všeho dobrého do dalších let nejen organizaci, ale i jejím členům.

    Když jsem připomenul králíkářskou okresní soutěžní výstavu v Kvíčku, tak musím připomenout, že tato akce se stala odrazovým můstkem pro konání soutěžních výstav v okrese. Odděleně byla ještě konána holubářská akce v restauraci Na Veverce v Brandýsku. To se psal rok 1972.

   Letos v prosinci to bude 35 let,  co se uskutečnila okresní soutěžní výstava společná králíků, holubů a drůbeže ve Velvarech.

     Vstup do těchto každoročních akcí – nebyl právě šťastný – hala ve Velvarech dne 12. prosince lehla popelem. Tehdy v ní přišlo o nejlepší zvířata 14 vystavujících organizací Kladenska, včetně Vaší ZO. Uhořelo nebo se udusilo přes 600 zvířat. Na této výstavě se vaše organizace umístila  s drůbeží na 8. místě, v odbornosti chovatelů holubů se o šesté místo dělila Vaše organizace s organizací Kladenskou. expozice králíků skončila na 7 místě. Tato výstava jakož i další v Olovnici byla zajímavá tím, že každá organizace vstavovala v oddělené kóji. Vaši chovatelé holubů nejlepšího umístění dosáhli v roce 1979, ziskem I. místa v okrese s průměrnou klasifikací holubů 93,60 bodu.

    V té době také na Kladensku přibývalo plemenných chovů holubů, bylo jich šestnáct z toho Vaši členové jich měli šest a to Hnízdil ml. – říman bílý, Hnízdil stl. – říman hnědopruhý, L. Hora – německý výstavní černopruhý, V. král – pštros červený, M. Loněk – pštros černý šupinatý, Vl. Petřík – stavák stříbřitý pruhový. Řada z Vás reprezentovala na soutěžních výstavách Intertau.

    Po sametové revoluci v roce 1989 se organizace za přispění Svazu zmohla na vybudování svého zázemí v modelářském středisku.